I ve spaní bych došla až k pavilonu D, chodila jsem tam jeden čas každý týden. Pak jsem tam dokonce byla hospitalizovaná. Tahle nemocnice patří k mému alopecia životu.
Dokonce jsem kvůli vám vytáhla všechny svoje lékařské záznamy, aby to bylo akurátní. Poprvé jsem přišla do Centra zdravých vlasů v únoru 2013, diagnostika universální alopecie. Nasazen Elocom (mastička) a Belosalic (taky mastička) a Neocapil (vodička), vše je na předpis, takže se určitě poraďte nejdříve s lékařem, žádná domácí diagnóza (platí pro celý článek a blog). Bohužel tenhle super koktejl neudělal vůbec nic. Takže jsme začali testovat v té době využívanou léčbu Difencypronem, což je vodička, která ale pokožku dráždí a postupně se přidává koncentrace, dokud nepřijde kýžený efekt. Asi po pěti měsících, kdy moje hlava zažívala občas i trochu peklo, přišlo takové nepatrné chmýří. Jenže já se rozhodla, že v lednu 2014 pojedu na Erasmus do Norska, takže jsme terapii pozastavili.
Vrátila jsem se do nemocnice na začátku roku 2015, s magisterským titulem v kapse, ale stále holou hlavou. Kromě opětovné léčby Difencypronem jsem ještě dostala Latanoprost gel, který se při léčbě zeleného zákalu ukázal jako zázračný na růst řas. Samozřejmě jsem si projela nové kolečko s endokrinologií, stále zdravá. Difencypron dohromady s Neocapilem jsem používala rok a půl, ale moc se toho nestalo, ani řasy po zázračném léku nezačaly růst.
Ke konci roku 2016 jsme najeli na fototerapii, tedy svícení UV zářením na postižené místo. K tomu zase Elocom a jako doplněk stravy Methioinin (dříve jsem brala třeba ještě Biosil). UV terapie taky nic nezměnila a tak vytasili z klobouku ještě jeden trumf. Cignolin. Zase nějaká super mastička, která se dává v různých koncentracích, ale její první aplikace je možná jen při hospitalizaci, pokud se to osvědčí, můžete ji dostat na „domácí léčení“. Takže jsem si vzala týdenní homeoffice a vyrazila se zapsat do nemocnice. Byla to docela sranda, na pokoji jsem byla s dvěma stařenkama. Jednou denně jsem si mazala na hlavu ten Cignolin, všechno jsem pak měla žlutý, protože to děsivě barvilo. Snášela jsem to dobře, takže brzy šup domů a mazat už sama. Takhle to šlo asi čtyři měsíce, občas mě z toho dost bolela pokožka hlavy, někdy se mi tam dělaly puchýře. Říká se přeci, pro krásu se musí trpět. :) Vše jsem ale konzultovala s lékaři. K tomu jsem pořád používala Neocapil a střídavě brala Methioinin.
No a už se psal květen 2018 a protože nic nepomáhalo, rozhodli jsme se léčbu dočasně ukončit, taky protože jsem se brzy vdávala a plánovali jsme miminko. O rok později jsem si šla nechat potetovat hlavu, už v té době něco málo někde rostlo a po tetování začalo více. Hodně s tím zahýbalo těhotenství, protože mám asi tak třetinu hlavy zarostlou, vyrostlo mi i pár řas, asi půlka obočí a něco málo chlupů na těle. Ovšem není to permanentní návod na růst vlasů, někdo může reagovat úplně opačně.
Zatím čekám, až přestanu kojit a pak se do Vinohradské nemocnice opět objednám a proberu s nimi, co se dá dělat teď, když se nějaké vlasy vrátily a co si myslí o tom, že pomohlo těhotenství. Podotýkám, že hormony se mi v těhotenství zásadně neměnily, jsem stále na pozorování na endokrinologii. Jsem vlastně i takový jejich pokusný králíček, všechny výsledky takovéto léčby ve Vinohradské nemocnici pomáhají jejich výzkumům.