Tomáš Drahoňovský je bývalý televizní reportér, který v minulých letech změnil svoji kariéru a nyní se věnuje pivním speciálům v Pražském Prazdroji. Ve stejné době ho postihla alopecie universalis, stejně jako jeho sestru Terezu Čechovou (Drahoňovskou), která o alopecii napsala oceňovaný komiks.
Jaká u vás byla příčina vypadávání vlasů?
Nevím to samozřejmě přesně, jako většina lidí s alopecií. V médiích hodně skloňovali, že to byla reakce na očkování proti covidu, ale mě se spojilo několik věcí v jeden moment. Měnil jsem kariéru, což byl psychický nápor, rozváděl jsem se a do toho to očkování. Mně všechny očkování nedělaly dobře, vždy mi po nich bylo špatně, ať to byla žloutenka nebo cokoliv jiného. Takže to byl takový mix událostí a stresu.
Stále ještě občas moderujete, jak vás ztráta vlasů ovlivnila?
Musím říct, že jsem se se ztrátou vlasů poměrně rychle smířil. Stejně jako moje sestra. Máme asi takovou povahu. Takže hlavně na začátku, kdy nebylo veřejně známé, že vlasy nemám, jsem to hlásil klientům vždy do telefonu, když si mě zvali na nějakou akci. Byl jsem opravdu upřímný, protože oni očekávali, že tam přijde Tomáš Drahoňovský tak, jak vypadal vždy v televizi a já opravdu vypadám výrazně jinak. Nikdy mě nikdo neodmítl, většinou byli překvapeni, někdy si vzali čas na rozmyšlenou a jednou mi pán řekl, že je to super, že to aspoň bude inkluzivní. (smích) Přišel jsem si jako maskot.
Nejste jediný, kdo u vás v rodině trpí alopecií, nejdříve všechny vlasy a chlupy vypadaly vaší sestře Tereze. Napadlo vás tedy už v minulosti, že by se to mohlo stát i vám?
Mně už se dříve dělaly třeba menší lysá kolečka ve vlasech. Takže ano, napadlo mě to. Ale všichni chlapi v naší rodině vždycky vlasy měli až do pozdního věku, tak jsem si to nepřipouštěl. O to komičtější bylo, co se mi pak stalo. Všechny v rodině to teď vede k zamyšlení, přemýšlí o tom hodně i naše další sestra, moje dcery se toho obávají.
Jak vaše dcery reagovaly na vaši změnu image?
Nejdříve mi vypadaly vousy, to byla pro mě velká změna, vousy jsem nosil dlouho. Když jsem přišel o vlasy, tak byly nejdříve smutné, ale děti jsou potvory. Rychle jim otrnulo a teď už mi posypávají hlavu třpytkami, říkají mi šiško, když mě chtějí naštvat. Občas je to trochu přes čáru a musím je brzdit, ale vytrénuje to člověka, že to bere s lehkostí.
Nedávno vyšel článek o využití léku olumiant, ve kterém jste byl hlavní tváří. Je pravda, že teď ze sebe děláte takového pokusného králíka. Jak to vnímáte?
Vždycky váhám, jestli tohle komunikovat nebo ne, má to totiž několik rovin. Svým způsobem je to reklama na lék, což se mi asi trochu příčí. Nechtěl jsem úplně propagovat nějaký zdravotnický přípravek, pak se totiž třeba ukáže, že někomu naroste třetí noha. Ale druhá věc je, že jsem byl na akci od Kolibříci pomáhají, z. ú. a viděl tam spoustu lidí bez vlasů a viděl jsem, že jsou z té nemoci frustrovaní a nevědí, jak z toho ven. Někteří mají problém se s tím smířit a potřebují alespoň malou šanci na to, že ty vlasy někdy ještě mít budou. Těmhle lidem by měl někdo veřejně říct, že tato léčba existuje, ne každý dermatolog o tom vůbec ví. I proto jsem se rozhodl, že to vyzkouším.
Mimochodem moje pojišťovna (Vojenská zdravotní pojišťovna ČR) tento lék hradí. Vím například, že VZP to zatím zamítla. Obecně prý, čím menší pojišťovna, tím jsou vstřícnější.
Jaké jsou tedy další důvody, proč léčbu zkoušíte?
Je to pro mě i takový můj osobní experiment, jestli jsem schopný se s mířit s tím, že vlasy už nikdy mít nebudu nebo co to se mnou udělá, pokud mi narostou. Já byl na vlasy hodně zatížený. A jestli mi vůbec stojí za to mít vlasy a případně být doživotně závislý na medikaci. Pro mě je cíl té léčby si tohle všechno projít a dodat ostatním se stejným problémem, co nejvíce informací. Doteď jsem žádnou jinou léčbu alopecie nepodstoupil, protože jsem viděl, že sestře nikdy nic nepomohlo. Tohle je něco trochu jiného a já tomu chci dát šanci.
Beru to už dva měsíce, není to nic hrozného, každé ráno si beru jeden prášek. Samozřejmě jsou tam vedlejší účinky, kterých se mnoho lidí bojí. Zatím na sobě nic nepociťuji, kromě přibírání na váze, ale nevím, jestli z toho mohu vinit léky, protože nemám úplně dostatek pohybu a pracuji s pivem.
Nepřemýšlel jste o tetování obočí?
Je pravda, že když si sundám brýle, které mi vlastní dělají oční linku nebo i to obočí, tak si připadám, jak kdybych chodil mezi lidma bez trenek. Zvažoval jsem to, ale je to pro mě jen náhražka a přijde mi, že bych to dělal kvůli ostatním. Ani si tedy nejsem jistý, jak by na mně vytetované obočí vypadalo. Ale je to otrava bez obočí, jezdím hodně na kole a pořád musím zastavovat a otírat si pot, aby mi netekl do očí.
Co byste lidem s alopecií vzkázal?
Je opravdu lepší investovat čas do toho, aby se s tím člověk sžil, aby to přijal jako součást sebe, než aby jím plýtval hledáním nemožného. Já nejsem ani příznivcem paruk, za mě je to jen jakási maska. Čím dřív si člověk touhle duševní proměnou projde, tím dřív mu bude lépe. Tím dříve bude svou psychickou kapacitu věnovat důležitějším věcem než se zabývat tím, co si o něm, kdo myslí, jestli se na něj někdo dívá, jestli je dost krásný/á. To se prostě nemění, jsme pořád stejní lidé. Za mě to opravdu pomáhá.
Comentarios