Zpěvačka a moderátorka Anežka Binková (Brečková) se nebojí stát s alopecii před davy. Její ztráta vlasu jí nezabrzdila v jejím snu předávat lidem radost pomocí hudby. Žije na Slovensku, píše své vlastní texty a písničky a ráda cestuje. Alopecie jí ale začala už v útlém věku.
Jak to u vás s alopecií začalo?
Alopecie u mě propukla někdy kolem 11 let, když mi vypadaly řasy na levém oku. To jsem vyřešila kortikoidovou mastičkou, pak se to zlepšilo a asi o rok později mi začaly padat i vlasy. Pak to šlo ráz na ráz. Úplně všechno mi nikdy nevypadalo, ale jednu dobu jsem měla na hlavě třeba jen malou čupřinu. Předtím jsem ale měla nádherné, husté a kudrnaté vlasy, každý je obdivoval. A pak se to takhle změnilo… Byl to samozřejmě šok, ale nějak jsem se s tím popasovala.
Víte o vašem spouštěči alopecie?
Když jsem byla malá, tak netuším, opravdu mě nic nenapadá. Teď, když se mi udělá nějaké kolečko, tak je to určitě stresového původu nebo po nějaké špatné zkušenosti. Jindy to nepozoruji.
Zkoušela jste nějakou další léčbu?
Kortikoidy jsem zkoušela jen na ty řasy, jinak na vlasy vůbec, nelíbí se mi, jaký to má na tělo dopad. Chodila jsem na sněžení (pálení dusíkem), zkoušela jsem různé vodičky, vitamíny, léčitelské kapky apod. Úplně na začátku, když jsem to začala řešit, tak lékaři o alopecii moc informací neměli. Chodila jsem dokonce jako malá k dětskému psychologovi, vzpomínám na to v dobrém, že jsem se mohla vypovídat.
Zatím nejúčinnější za mě byla léčba PRP, což je léčba krevní plazmou obohacenou o krevní destičky. Ty holá místa se rozpíchají a maže se tam vaše vlastní plazma. Bohužel alopecie přijde a odejde, jak chce, všichni to známe. Žádný zázračný lék navždy asi zatím není. Teď už to nechávám tak, jak to je, smířila jsem se s tím a do další léčby se neženu.
Anežka s parukou
PRP asi není léčba hrazená pojišťovnou?
Ano, léčbu jsem si hradila sama, respektive tehdy ji platili rodiče. Podstupovala jsem ji na soukromé estetické klinice v Praze, dělá se to klasicky třeba mužům, kterým řídnou vlasy. Mně to pomohlo také, ale po nějaké době zase něco vypadalo. Ale ano, je to dražší léčba. Já se tedy léčila jen v Česku, na Slovensku zatím nemám nic vyzkoušené, ale zdravotnictví tady není na takové úrovni.
Je pro vás jako veřejně známou osobnost alopecie na obtíž nebo naopak vaší předností?
Je to jak kdy, někdy si lidé myslí, že jsem vážně nemocná, jiným přijdu originální. Já osobně to beru jako výhodu. Jednak mi to jako malé pomohlo se přes alopecii přenést a dále to může být přínosem i v mé práci. V lidech má flekatá hlava vyvolává více pozornosti, a to se může hodit jak při moderování, tak při zpívání.
Jak to bylo s vašimi vlasy, nosíte je takhle na krátko od začátku nebo jste zkoušela paruky, šátky?
Ze začátku jsem to tak různě stříhala, aby holá místa nebyla vidět. Pak jsem začala nosit šátky i paruky. Někdy kolem 15 jsem si ostříhala hlavu dohola a začala jsem chodit tak, jak to mám teď. Mě už ty paruky hrozně překážely a pořád jsem musela kupovat nové, protože nebyly v té době kvalitní. Když jsem jezdila do Prahy na léčbu PRP, začala jsem si paruky mezi lidmi sundávat, využila jsem toho, že mě tam nikdo neznal a trochu se tak otrkala.
Nyní jsou krátké vlasy její poznávací znamení
Jak vám pomohla rodina a přátelé?
Na základní škole to bylo náročnější, děti jsou dost přísné. Ale rodiče mi vždycky řekli, že o nic nejde, že je to v pohodě a vždy mě podrželi. Ale nesetkala jsem se úplně s tím, že by mi někdo říkal, že vypadám hrozně nebo se se mnou kvůli tomu vůbec nebavil. Když už měl někdo nějaký blbý komentář, tak to byl spíše cizí člověk. Jednou dokonce někdo přišel s tím, že jsem si to na té straně hezky vyholila. (smích)
Jaké bylo randit s alopecií?
Pro mě to bylo v pubertě náročné. Vždycky jsem začala s někým randit a musela mu to říct, v té době jsem nosila paruku. Ale můj první vážnější přítel mi řekl, že se mu mnohem víc líbím bez vlasů v čelence než v paruce, takže ani nechtěl, abych ji nosila. A obecně jsem asi nenarazila na nikoho, kdo by mi řekl, že kvůli tomu se mnou nebude. Vždy jsem si tedy hledala starší kluky, tak ti už možná pohlíželi i na jiné věci.
Co byste poradila ostatním, kteří se třeba s alopecií nemohou zatím smířit?
Já bych spíš měla zprávu pro jejich okolí. Je důležité, aby svým bezvlasým blízkým dávali najevo, že je to v pořádku, že jsou krásní takoví, jací jsou. A podpořit je v tom nenosit paruku na veřejnosti, z počátku třeba na místech, kde je nikdo nezná. Mě to pomohlo hodně. Za mě rodina a přátelé udělali nejvíc.