Kdo má tetování ví, jedním to prostě nekončí. I když jsem tomu nevěřila, když jsem šla na své první, je to pravda pravdoucí. Tetování mám zatím tři, ale ještě asi nějaké přibude.
První tetování jsem dostala jako dárek od svého manžela v roce 2011, tehdy jsme spolu byli docela krátce, ale on věděl, že už ho dlouho chci. Je to nápis You'll never walk alone na levé noze. Každé moje tetování má svůj význam. Už dlouho fandím Liverpoolu, ale nejsem zase tak velký fanoušek, ovšem i ta písnička má pro mě hodně velkou srdcovou hodnotu. Tohle tetování samozřejmě bolelo, ale dalo se to zvládnout. Byla jsem v pražském salónu Prague Ink Tattoo.
Pak následovala dlouhá pauza a další tetování jsem si nechala udělat až v roce 2018. Nápad na něj jsem měla už dlouho v hlavě, taky mi trvalo, než jsem našla vhodného tatéra. Teda nakonec to byla tatérka. Chtěla jsem obraz od Alfonse Muchy (kterého miluji celý svůj život) s názvem Tanec, což asi chápete, že pro mě má velkou hodnotu, protože jsem 10 let tancovala. Zároveň je to asi můj nejoblíbenější obraz od něj. To tetování mám na zádech a je dost velké, bolelo to jak čert. Trvalo to 4 hodiny a moje kůže už byla dost unavená, ale zvládly jsme to!
No a poslední tetování už jste viděli. Následovalo hned rok potom, abych to stihla, než otěhotním, protože samozřejmě těhotná ani kojící bych na žádné tetování nemohla. Bylo to také dlouho plánované, jen jsem pořád nějak nevěděla, co by to mělo být. Místo bylo jasné, moje holá hlava. A pak jsem jednou viděla vlčí mák, což má i takový pod kontext – makovice, hlava. A když mi Denča poslala návrhy, bylo to jasný. Co vám budu povídat, lebka fakt není to nejlepší místo pro tetování. Ale dalo se to zvládnout, už jsem měla průpravu z poklepávání hlavy kladívkem z akupunktury. :)
Jak říkám, všechny moje tetování mají pro mě velký význam a na tom si zakládám. Nejsem takový ten člověk, co jen chce mít nějaký obrázek. Samozřejmě se často setkávám s různýma chytrýma průpovídkama jako, co s tím budu dělat, až budu stará apod. Až budu stará, tak se nikde nebudu promenovat v plavkách a doufám, že taky neztloustnu na velikost slona, aby se to zničilo. Takže prostě budu pořád stejná.
Moji mámu málem kleplo už s prvním tetováním a pak to vzdala. Pak jsem se jí musela sama smát, když šla na microblading po mém doporučení, že už má vlastně taky tetování. :)
Další tetování by mělo mít spojitost s mými psy, kteří mi prošli životem a nechali v něm stopu, ťapku. A bude hodně minimalistické. Ještě to musím promyslet...