• Barbara Tesařová

Petra: Paruka vlastní vlasy nenahradí

Petra už skoro 20 let léčí nefunkční štítnou žlázu, kterou jí také odoperovali. I kvůli tomu před 4 lety přišla o vlasy a chlupy úplně, viníkem byl také velký stres. Pochází sice z České republiky, ale už několik desítek let žije na Slovensku. Proto jsme si povídaly také o tom, jak je to s léčbou a parukami u našich sousedů.

Jak to u vás s vypadáváním vlasů začalo?

Ve 30 letech mi zjistili nefunkční štítnou žlázu. Dostala jsem léky, hodně jsem po nich přibírala, někdy i hubla. Štítnou žlázu mi časem i odstranili, protože jsem na ní měla nádor. Léky ale beru pořád, jsou vysoce hormonální.


Někdy v roce 2014 jsem byla u rodičů v Čechách a máma mě upozornila, že mám prořídlé obočí, já to ale moc neřešila. O rok později mi vypadaly trochu řasy, ale stále jsem tomu nepřikládala velkou důležitost. Ptala jsem se doktorky, jestli mi to nemůže padat třeba kvůli té štítné žláze, ale tvrdila mi že ne. O další rok později mi kadeřnice našla vypadané kolečko. Pak jsem zjistila, že štítná žláza opravdu může způsobovat vypadávání vlasů.

Kdy přišel zlom a vypadalo vám všechno?

V roce 2017 mi zemřela maminka, trvalo mi dlouho se s tím smířit. Špatně jsem spala, měla jsem hodně práce a vlasy začaly víc vypadávat. Měla jsem sice husté vlasy, ale už se mi to nedařilo zakrývat. Byla jsem u svého obvodního lékaře a ten mě poslal na kožní. Paní doktorka mi moc nesedla, neposlala mě třeba vůbec na krevní rozbor ale jen k zubaři a gynekologovi. Ti nic nezjistili, a tak mi nabídla léčbu dusíkem a dala mi nějaké vitamíny. Vlasy mi ale padaly pořád víc. Pak byla asi poslední kapka, když měl manžel nález na neurologii a strávil nějakou dobu v nemocnici a na operacích. V té době mi vypadaly všechny vlasy i chlupy.


Takže ve výsledku se u mě sešlo hned několik věcí, problém se štítnou žlázou a stres kolem smrti maminky a nemoci manžela, kterého jsem nakonec musela dát do pečovatelského domova, protože jsem sama nezvládala se o něj starat. Po těch operacích to už nebyl on, velmi se zhoršil.


Pokračovala jste nějak s léčbou?

Šla jsem zase ke svému obvodnímu lékaři s tím, že ta kožní mi nijak nepomohla. Tak mě poslal k jinému specialistovi, ten mi konečně udělal různá vyšetření. Nabídl mi, že bych si mohla nechat píchat steroidy dvakrát do měsíce. Po těch by mi prý vlasy narostly, ale vzhledem k mé léčbě se štítnou žlázou by hrozilo, že bych mohla ještě více přibírat. Nakonec jsem si řekla, že raději budu chodit v čepici nebo paruce.


Četla jsem na Facebooku, že máte specializované centrum pro lidi trpící padáním vlasů v Praze, o něčem takovém jsem na Slovensku neslyšela. Ale je pravda, že jsem se už po tom po léčbě úplně nepídila. Nechala jsem to, jak to je, už jsem s tím smířená. Obočí jsem si nechala vytetovat, řasy se dají nalepit.

Jaké to bylo jít si poprvé koupit paruku?

Koupě první paruky není úplně pozitivní vzpomínka. Když si to zpětně vezmu, tak jsem možná udělala chybu, vůbec jsem se v ní necítila. První paruka byla prý ze 70 % umělá a z 30 % byla z pravých vlasů. Nechala jsem tam tolik peněz, ještě ten držák na paruku a šátek. Pořádně mi ani neřekli, jak se o ni starat. Více jsem stejně nosila šátek. Naštěstí při koupi druhé paruky jsem natrefila na skvělou paní, výborně mi poradila. Opravdu jsme vybraly paruku, která mi nejlépe sedla. A musím říct, že i když je syntetická, je za mě mnohem kvalitnější než ta první a stála mnohem méně peněz. Mohu i porovnat, v Čechách jsou ty paruky určitě levnější. Chtěla jsem si tady koupit paruku z pravých vlasů, tak jsem se byla podívat v jednom obchodě a kratší sestřih, který já nosím, stál v přepočtu cca 35 000, byla jsem úplně paf. Pak jsem se tedy dozvěděla i o nějakých slovenských e-shopech s parukami, ale ceny jsou podobné. Koukala jsem i na vaše e-shopy a určitě si další paruku pořídím z Čech.


Šátky jste si tedy oblíbila více?

Když někam jdu (třeba k lékaři), tak si beru paruku, ale do práce a skoro všude chodím v čepici nebo takovém turbanu. Za mě paruka vlastní vlasy nenahradí. I když v šátku na mě pořád někdo kouká, třeba v obchodě. Je to nepříjemné, ale už jsem si zvykla.


Čepice si sama šiji. Momentálně pracuji ve firmě, která vyšívá loga na pracovní oblečení, takže to pro mě není nic složitého. Kvalitní látky jsou docela levné a v obchodě chtějí za šátek nekřesťanské peníze. Já je opravdu nosím každý den, celý den, tak se to zapotí, pořád to peru, časem se to zničí. Tak tomu raději obětuji nějaký svůj volný čas. Děti mám dospělé a soběstačné, tak mě to ani nemrzí. (smích) Kdyby se třeba někomu má tvorba líbila, ať mi dá vědět, ráda mu také ušiji.


158 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše