Máte taky kolem sebe kamarády, co tvrdí, že jim pobyt na Erasmu změnil život? Ono to tak asi je, z mamánka se většinou stane životem ostřílený borec.
Moje sestra byla při vysoké škole na Erasmu ve Francii a přivezla si od tamtud svého manžela. :) Protože je o 8 let starší, měla jsem ještě čas, ale věděla jsem, že bych hrozně moc ráda někam jela taky.
Proč Norsko
Po úspěšném absolvování bakaláře jsem se začala pídit po možnostech, které naše škola nabízí. Chtěla jsem hodně do Velké Británie, ale jasný, tam chce každý a nabídka partnerských škol nebyla zrovna velká, zvlášť na můj obor. Poradkyně mi nabídla ještě Norsko a Slovinsko. Nakonec jsem se dost zamilovala do Norska, sice bych tam jela studovat marketing pro bakaláře, ale předměty by mi uznali a já bych měla čas psát diplomku. Deal. Teď mě ještě vybrat.
Naštěstí Norsko nikoho tolik nelákalo, takže nebyl problém místo dostat. Odjezd 1. ledna 2014. Bylo kolem toho strašně moc administrativy, domlouvání ubytování atd. Už jsem nějakou dobu bydlela se svým nynějším manželem, takže samostatná jsem snad byla dost, ale stejně to bylo úplně něco nového. Nehledě na to, že i když v Norsku mluví i uklízečky perfektně anglicky, tak stránky naší vysoké školy byly jen v norštině.
První dojmy
Domluvila jsem se s rodiči, že mě tam vezmou autem, abych si mohla vzít vše, co potřebuji. Třeba i snowboard, protože jako jestli chcete někam za krásnými sjezdovkami, spoustou sněhu po většinu roku a žádnými frontami, je Norsko vaše destinace. I když dovolená tam se trochu prodraží.
Trvá to krásných 18 hodin, s přestávkami samozřejmě déle. Ale když jedete tou nádhernou přírodou Dánska, Švédska a pak Norska, je to skvělý výlet. Přijeli jsme do totálně bohem zapomenuté vesnice jménem Rena (blízko Lillehammeru). Tahle vesnice má jen dvě zajímavé věci, vysokou školu marketingu a vojenskou základnu. Jinak tu lišky dávají dobrou noc. Ale to byla nakonec velká výhoda před džunglí jako je Oslo (a Oslo se mi ani tolik nelíbí).
Na koleji jsem bydlela s dalšími erasmačkami, Francouzkou a dvěma Polkami. Byla jsem tam první, takže jsem si to mohla trošku oťukat. Koleje nebyly žádný obrovský komunistický paneláky jako u nás v Praze, ale útulný menší domky s obrovským atriem, kde jsme pak grilovali a dělali party. Na kolejích byli i Norové, takže naprosto super možnost se hned seznámit. Když dorazily spolubydlící, ujala se nás Irina, Norka ruského původu. Bylo to hrozně moc milé, protože jsem naprosto všude četla, jak jsou Norové děsně chladný. Tady nebyl chladný nikdo ani minutu. Všichni se s námi chtěli seznámit.
Na Erasmus nás tam nakonec bylo deset, čtyři Francouzi, já, dva Rumuni a tři Polky. Byla jsem dost ráda, že jsem tam neměla nikoho z ČR, rozhodně mi nedělá problém bavit se s cizími lidmi. Doteď mě teda dost mrzí, že jsem se nesnažila víc používat francouzštinu, když byla možnost, ale oni se dost nutně potřebovali naučit anglicky. :)
Studium v angličtině
Studium pro mě bylo lehké, nedělalo mi problém mít hodiny v angličtině, nedělalo mi problém psát seminárky v angličtině a taky jsem získala nové pohledy na různé marketingové otázky, které jsme řešili už v ČR. Bylo super se dostat k cizojazyčné literatuře a načerpala jsem toho hodně pro moji diplomovou práci. Část z ní jsem taky přeložila a použila jako svoji závěrečnou práci v Norsku. Dále jsme měli možnost naučit se trochu norsky, což bylo skvělý. Norština je hodně podobná angličtině a němčině a není tak těžká.
Měli jsme úplně úžasnou učitelku marketingu Ellen, hrozně se o nás starala i mimo školu, dokonce nás všechny erasmáky pozvala na svou chatu na jednom z menších norských ostrůvků na jihu. Byl to super výlet, odvážlivci se i koupali v moři. Taky jsme si vyzkoušeli lovení krabů. No, a hlavně poznávali tu nádhernou přírodu.
Co stojí za to
I když jsem tam byla půl roku, nestihla jsem navštívit zdaleka všechno, co bych chtěla. Samozřejmě si můžete půjčit auto, ale všechno je hodně daleko, jejich dálnice nejsou úplně super, takže třeba přejet z jihu Norska na sever je totální nonsens. Raději letadlem. No a na to chudí studenti samozřejmě nemají. :)
Nicméně jsme se vydali do Osla, stačí vám na celé město jeden den. Jak už jsem psala, unešená jsem z něj nebyla. A takový pocit mají i sami Norové. Není to, že by každý chtěl do Osla jako u nás do Prahy. Samozřejmě má hezká místa, královský palác je nádherný, budova opery a když se v Oslu slaví den norské nezávislosti, má to úplně jinou atmosféru. Ale krásnou oslavu plnou tradičních krojů jsme zažili i u nás na vesnici.
Prozkoumali jsme samozřejmě celé naše okolí Lillehammer a Hamar (dvě místa, kde se konaly Zimní olympijské hry 1994), zajezdili jsme si na bruslích na olympijské bruslařské dráze a vystoupali na olympijský skokanský můstek. Z toho je mimochodem krásný výhled.
Když se pobyt končil, přijela za mnou moje sestra s přítelem (tehdá), aby mě odvezli domů a rovnou jsme si udělali menší dovolenou a projeli se na západ Norska do Bergenu a Stavangeru, lodí jsme zdolali i jeden z fjordů. Bylo to nádherné. Opravdu magická příroda, všem těm pověrám o trolech a skřítkách bych tu klidně věřila. Obě města jsou také kouzelná. Pokud milujete Harryho Holea jako já, prostě musíte po jeho stopách. :)
Určitě se sem nutně musím vrátit a prozkoumat ještě sever a vidět polární záři!
Jsou Norové opravdu chladní
Chladné je tam rozhodně počasí, jeden týden bylo konstantně -26°, takže nám i zrušili školu. :) Ale o Norech si to teda nemyslím. Nepoznala jsem nikoho, kdo by k nám byl nějak nepřátelský nebo nad cizinci ohrnoval nos, jak to občas vidím v Praze. Může to určitě být tím, že jsem byla na malém městě, ale ani při návštěvách jiných měst se mi to nezdálo. Možná k nim musíte trochu déle hledat cestu, ale minimálně mladá generace je opravdu otevřená.
Jsem za to moc ráda, protože jsem se dozvěděla hodně o jejich životě, dokonce jsem se přidala i do některých studentský organizací, a tak vůbec to byla opravdu skvělá zkušenost. Takže ano, Erasmus mění život, můžete díky tomu poznat, jak žije úplně odlišný národ, jakou mají kulturu a zvyky. A hlavně se toho spoustu přiučíte. Za mě rozhodně doporučuji!