Určitě jste se s tím taky setkali, s všude kolujícím mýtem miminek, které spí celou noc bez probuzení. Ono to tak je, třeba pár měsíců, ale já teda neznám dítě, které by takto spalo od narození až do pozdějšího věku. Prostě to není v jejich přirozenosti, i když nám to všichni cpou jako normu. Jak to bylo u nás?
Můj syn není velký spáč od narození, ale znám i mnohem méně spavé děti. Upřímně nechápu, jak to jejich mámy zvládají. V porodnici to ještě nějak šlo, nebo jsem byla nabitá hormony a nějak to nevnímala. Ale co jsme přišli domů, tak ho, jako většinu dětí, trápily prdíky. Ať jsem jedla nebo skoro radši nejedla, nic nepomohlo. Trochu mu ulevil Espumisan a Bio gaia, ale čekala jsem jen na to, až se začne více hýbat a odezní to prostě samo.
Přes den spal po půl hodinách a pak x hodin pláče. V noci jakž takž spal, ale měl třeba hodinová okna s pláčem a ani kojení nepomohlo. Byla jsem hodně vyčerpaná a oblíbená rada, jdi si lehnout, když dítě spí, nebyla vždy úplně proveditelná, protože já přes den nejsem zvyklá spát. Pomohlo nám nosítko, v něm spal hezky, mohli jsme tak chodit na procházky nebo uklízet.
Přišlo období kolem třetího měsíce, začal se víc hýbat na bříšku, pomalu otáčet a bylo po prdíkách. Hurá, teď už bude lépe spát? Moc se toho nezměnilo, přes den, ani v noci. Budil se dost často, vždycky jsem kojila a byla jsem z toho grogy. Pak jsem rezignovala a řekla, že bude spát s námi v posteli, protože nejsem schopná pořád vstávat, a to jsme měli postýlku vedle naší postele. Skoro všude tohle samozřejmě nedoporučují, protože si dítě navykne a bla bla bla. Je to blbost. Honza teď spí úplně normálně ve své posteli ve svém pokojíčku.
Pak přišel magický šestý měsíc a pomalu jsme začínali s příkrmy. Noci byly stále samé buzení a nepomáhalo nic než kojení a rada našich maminek, dej mu na noc kaši, bude spát celou noc, se u nás naprosto míjela účinkem. Nepotěšila mě ani moje doktorka, která mi oznámila, že si ze mě dělá jen dudlík. Samozřejmě to člověka trochu stresuje, když si myslí, že dělá něco špatně, nebo že je s jeho dítětem něco špatně. Tak jsem začala hledat různé knihy na to téma, abych se dozvěděla, co teda dělám špatně. I když ve výsledku kniha S láskou o dětském spánku není žádným převratným návodem, jak to dělat lépe, pomůže člověku si uvědomit, že se má vyprdnout na všechny rady porady a prostě to vzít tak, jak to je. Moje dítě se prostě v noci stále budí.
Kolem roka se více méně sám odstavil, chtěl jídlo víc než mléko a vzhledem k tomu nekonečnému kolotoči nočního kojení jsem to uvítala. No ale přestal se v noci budit? Už je mu skoro rok a půl a někdy se vzbudí 5x někdy jen 2x. Chce napít, nebo mu vypadne dudlík. Někdy nad ránem nechce, abych odešla, tak ho vezmu do postele a spíme dál. I když jsem pořád občas z toho nočního vstávání utahaná, už jsem si asi zvykla. Pak přijdou totiž nemoci a při těch jsou noci ještě těžší. A ano, možná si řeknete, vem mu dudlík, bude lépe spát (to už jsem totiž taky slyšela), ale já to prostě teď ještě dělat nechci. Ale chystám se na to.
A s denním spánkem? Na ten jsem také hledala odpověď. On toho klidu člověk moc nemá, když to je půl hodiny dopoledne a pak hodina odpoledne. Což se kolem roka zlomilo dokonce na jeden jediný hodinový spánek. Postupně to občas natáhne na dvě hodiny, ale nedá se na to úplně spoléhat. Ano, bála jsem se, jestli třeba nespí málo, protože podle všech tabulek by měly děti tehdy a tehdy spát tolik a tolik. Ale energie má na rozdávání, takže tam problém určitě nebude. Je to prostě peklo, když na vás ze všech stran koukají nějaké rady o tom, jak zaručeně nechat spát dítě celou noc. Nejlepší je, když to ještě někdo podpoří stylem „to není normální, aby se takhle pořád budil". Kdo určuje, co je normální, když každý člověk je naprosto odlišný? A já teda rozhodně nejsem zastánce nějakého vyplakávání. Jestli bude kvůli tomu rozmazlený? Ví bůh, ale já mám lepší pocit, že své dítě neopouštím.
A teď čekám, spánek se prý vyvíjí až do tří let věku, takže máme ještě jednou tolik před sebou. A taky mě časem bude čekat více pracovních povinností. Ale co se dá dělat, pro naše děti všechno, ne? :)