Kačí bydlí v Humpolci a pracuje v IT, letos se dokonce rozhodla přidat do aktivních záloh AČR. Pracuje sice v silně maskulinním prostředí, ale naopak si to pochvaluje, chlapi prý vůbec plešatou ženskou neřeší, a naopak jí dodávají odvahu. V posledních měsících podstupuje léčbu s olumiantem (novým lékem na alopecii) a hlásí první úspěchy. Jak to celé probíhalo?
Jak u vás alopecie začala a kdy?
Bylo to přesně před 4 lety touto dobou v prosinci. Byla jsem u kadeřnice, měla jsem dlouhé husté vlasy a ona mi je najednou začala prohledávat a já se lekla, že mám třeba vši. Možná by ty vši byly i lepší varianta. Ale našla mi na týlu holé kolečko o velikosti pětikoruny. Já se lekla, co to je a ona mi říkala, že to se občas stává, abych to nějak extra neřešila. Že si mám skočit na kožní nebo trichologii, ale že už pár lidí s tím viděla a byli v pohodě.
Tak jsem teda vyrazila na trichologii do Brna, tam byla taková „milá“ paní, která mi řekla, že to je alopecie a ať se připravím na to, že přijdu o vlasy, o obočí a o řasy a že se mám hlídat. Byla jsem vystresovaná jak blázen a do půl roku jsem neměla ani chlup. Říkám si, že kdybych tam nešla, tak bych možná dopadla lépe. Šla jsem tam s vidinou, že mi dají nějaký šampón, mastičku a že to doroste. To, co mi řekla, jsem opravdu nečekala. Byla jsem špatná z každého vypadnutého vlasu, řasy a pak to šlo rychle z kopce. Tam mi opravdu nepomohli.
Co mohlo být příčinou?
Já jsem to měla určitě ze stresu. Měla jsem těžkou vysokou školu, psychicky náročnou práci, byla jsem sama na projekt, programovala jsem od rána do večera a předtím se se mnou rozešel přítel, protože si pořídil dítě mimo. Takže to by asi porazilo i vola. (smích)
Zkoušela jste nějakou léčbu a jiné doktory?
Když mi všechno vypadalo, tak byl covid, bylo náročné se dostat někam k doktorovi. Ale zase mi to pomohlo, protože když se nikam nemohlo, tak jsem se s tím mohla doma lépe popasovat. Ale viděla jsem později na Instagramu informace od Karolíny Mališové, že také řeší alopecii a chodila do Beauty Body Clinic v Praze. Tak jsem to zkusila taky, v srpnu 2020. Byla to hodně intenzivní léčba, snoubí východní a západní medicínu. Měla jsem velmi přísnou dietu, nesměla jsem mléčné výrobky, pít jen vodu, jíst třikrát denně, od šesti večer dál už vůbec. Dostávala jsem bylinné tinktury, podstoupila jsem i mezoterapii – injekce do hlavy. To bylo docela nepříjemné. Pak karboxyterapii, což byl plyn, který se aplikoval pod pokožku a také akupunkturu. Tam jsem jezdila asi 4–5 měsíců. V té době jsem měla stresem hodně rozhozené zažívání, ze všeho mi bylo špatně, což se mi díky nim srovnalo, ale na vlasy to nijak nezafungovalo. Měla jsem na hlavě modřiny po injekcích, tak jsem si řekla, že už toho mám dost.
Později jsem tomu ještě dala šanci a šla jsem do Centra zdravých vlasů v FNKV a tam chodím doteď. Nejdřív jsme zkoušeli nějakou pěnu, kterou jsem potírala hlavu, pak difencypron, na který jsem měla hodně velkou reakci. Skončila jsem na kapačkách, otekla mi hrozně hlava. Po té zkušenosti jsem fakt říkala, že to nechám být, že mám pěknou hlavu, ale paní profesorka Arenbergerová mi nabídla léčbu olumiantem.
Od kdy tedy olumiant berete a jak léčba probíhá?
Nejdříve jsem musela vyplnit dotazník o tom, jak mi alopecie zasahuje do života, že mi to vadí a nejsem s tím v pohodě. Pak jsem šla na vyšetření, jestli ho vůbec mohu brát. Je to rentgen hrudních orgánů a odběry krve, a na základě toho poslala paní profesorka žádost na moji pojišťovnu (OZP), aby lék proplatili. Tuto speciální žádanku musí vypsat pokaždé, abych dostala další balení léku. A protože i testy vyšly dobře, tak v červenci 2023 jsem ho začala brát a teď jsem se byla poprvé ostříhat. Dorostlo mi úplně všechno, musela jsem si koupit i žiletku. (smích) A dorostlo to opravdu rovnoměrně, nemám žádná holá místa. Neměla jsem ani chlup a teď mám všechno jako dřív.
Je důležité ale zmínit, že olumiant mohou užívat pacienti až od 18 let, nemohou ho třeba těhotné a kojící, a hlavně musíte projít těmi testy. A pak je samozřejmě otázka, nemusí to zabrat všem jako mně. Vím, že lék bral i Tomáš Drahoňovský a u toho bohužel k návratu vlasů nedošlo.
Skloňovaly se různé nežádoucí účinky olumiantu, jak jste na tom vy?
Trochu se mi zhoršila pleť, ale spíš to přisuzuji vysazení antikoncepce. Paní profesorka sice zmiňovala, že u žen bývá přibírání a zhoršení pleti, ale chodím tam pravidelně na kontroly a kontrolní odběry krve, jak na ten lék reaguji, takže kdyby se dělo něco špatného, tak se to hned zachytí.
Dokonce jsem v mezidobí podstoupila operaci v narkóze a s vlasy to nic neudělalo, pořád drží. Vím, že lidé zmiňovali, že měli výpadky třeba právě po narkóze. Samozřejmě až budu chtít otěhotnět, budu ho muset vysadit a bůh ví, co s tím hormony udělají, ale budu radši plešatá a mít miminko.
Jak dlouho ho budete muset ještě brát?
Paní profesorka mi řekla, že zatím budu brát variantu se 4 mg a až uplyne nějaká doba, kdy ty vlasy a chlupy budou stabilní, tak přejdeme na nižší dávkování a po delší době se bude snižovat i frekvence. Zatím ho nikomu nevysadili, léčba zatím probíhá jen relativně krátkou dobu.
Jak reagovalo vaše okolí, když vám vypadaly vlasy?
Všichni přátelé a rodina mě podporovali, ale hodně mi říkali, ať třeba necvičím, ať se víc nestresuju, aby se mi to nezhoršilo. A to jsem si říkala, to fakt ne, nebudu se tím omezovat. Rozhodla jsem se třeba, že půjdu na vojenský výcvik do aktivních záloh letos na jaře a rodina mě od toho odrazovala. Naopak mi to tam ale začalo růst. Co vím, tak stres je hlavně spouštěč.
Já si myslím, že když je s tím člověk v pohodě, tak je v pohodě i okolí. Kdybych někde seděla v koutě a brečela, lidé by mě obcházeli po špičkách. Hodně mi právě lidé kolem mě pomohli. Jediné, co mi vadilo, že si někteří stále mysleli, že mám rakovinu. Báli se o mě lidé v práci, ale i cizí lidi na ulici se mě třeba ptali, jak mi jde léčba rakoviny, jaký typ rakoviny mám, to mi přišlo až neslušné.
Jaké to bylo na vojenském výcviku, asi bez vlasů výhoda?
Všechny holky mi záviděly, já jsem byla vysmátá. Jeden klučina mě pobavil, říkal mi, že jsem srdcařka, když jsem si kvůli tomu vyholila hlavu. (smích) Obecně to ale chlapi tam, i v mé práci (dělám v IT), berou velmi dobře a neřeší to. Jsem za to ráda.
A když jste bez vlasů hledala partnera, jaké to bylo?
Měla jsem velké štěstí, abych pravdu řekla. První partner po výpadku mi hodně pomohl. Znal mě ještě s vlasy, ale viděli jsme se po delší době a já nosila paruku. Docela dlouho mě uháněl a já z toho byla rozpačitá právě kvůli alopecii. Pak jsem si zranila nohu a on se smál, že mě konečně dostal, že mu nemohu utéct, a tak jsme šli na rande. Řekla jsem si, že mu to hned řeknu, ať si třeba nedělám zbytečné naděje a jeho reakce byla „Aha, tak to ušetříš za šampón,“ a to bylo všechno, vůbec to neřešil. Pak jsem si před ním sundala paruku a řekl mi, jak mám hezkou hlavu, i před kamarády mě přemlouval, ať jsem bez paruky, že to musí být nepříjemné a všem se se mnou chlubil. Nečekala jsem, že to vezme takhle dobře. Díky němu jsem i přestala úplně nosit paruku na veřejnosti.
Druhý partner, se kterým jsem teď, mě už vlastně poznal jako plešatou a neměl s tím nikdy problém. Teď je pro něj změna, že mám vlasy. (smích) Říkala jsem mu, že je zde stále riziko, že budu jednou zase bez vlasů, na což mi odpověděl, že kvůli tomu by mě nikdy neopustil. Jsou to jen vlasy a ty ve vztahu nejsou důležité.
Setkala jsem se i s tím, že partner svoji partnerku bez vlasů nutil nosit paruku i doma. S takovou „podporou“ a přístupem bych ho být na jejím místě nakopla s rozeběhem. (smích)
