Veronika: Nedělá mi problém se ukazovat bez vlasů

Veronika Kubátová nemá vlasy už skoro 20 let. Rozhodla se to ale využít ve svůj prospěch a inspiruje ženy, aby byly vidět, i když mají nějaký problém, ať už vzhledový nebo jiný. Její projekt Božská terapie je velmi oblíbený. Má dvě děti a s manželem žijí ve Zlíně. Novou léčbu už by ale zkoušet nechtěla.

---

Jak u tebe alopecie začala?

Vlasy nemám od 17 let. Hrábla jsem si tenkrát do vlasů a zjistila jsem, že tam mám prázdná kolečka, místa bez vlasů. Do té doby jsem měla krásné vlasy, husté, vlnité, bylo to moje poznávací znamení. Byla to pro mě tedy rána. Začala jsem to s rodiči řešit, chodili jsme po doktorech, k léčitelům, všude. Zatím jsem měla jen kolečka, takže to ani nešlo vidět, ale zhoršovalo se to. Ve čtvrťáku na gymplu jsem odjela přes léto do Anglie na tři měsíce a vlasy mi vypadaly komplet. Vrátila jsem se bez vlasů. Neměla jsem vlasy dva roky a narostly mi, ale jen na rok, pak mi zase vše vypadalo a od té doby je nemám doteď, takže nějakých 13–14 let.

Ze začátku se snažili přijít na to, jaký byl důvod, všichni to řešíme. Ale stejně dojdeme k tomu, že to nezjistíme, že ta medicína není tak vyspělá, jak potřebujeme a že to nejde spravit. Takže časem jsem to přestala řešit. Prvně jsem nosila šátky, pak jsem nosila paruky, ale od té doby, co jsem byla na rodičovské, jsem přestala nosit paruky. Vadí mi to na té hlavě, mám ji citlivou a vadí mi, že to škrábe. Zjistila jsem, že se s tím musím smířit, že mezi lidi budu chodit bez vlasů. Ukázala jsem se tedy lidem na internetu, dělala jsem to pro ně, abych je podpořila, ale vlastně i pro sebe, je to taková moje terapie. Je to tak stále, když udělám nějaký nový online kurz, tak ta prvotní potřeba jde ode mě a ti ostatní lidé jsou tu se mnou a vzájemně si pomáháme.

Jakou léčbu jsi vyzkoušela?

Když to zhodnotím zpětně, nepomáhalo nic. Úplně na začátku jsem chodila na tekutý dusík, něco tam sice rostlo, ale nebylo to dlouhodobé. Chodila jsem také na UV ozařování, dávala si Neocapil. Ale stejně to dospělo k tomu, že mi vlasy vypadaly, myslím, že i kdybych nedělala nic, tak mi vypadají, prostě to tak mělo být. Ani alternativní medicína nic nezměnila, vyzkoušela jsem opravdu všechno možné. Je pravda, že jsem to zkoušela pár let a už skoro 20 let to nechávám být. Takže se ta medicína a věci mohly změnit, ale já už to asi zkoušet nechci. Jsem s tím takto smířená a už bych asi nechtěla zažít, že by mi vlasy opět vypadaly. Mám i další autoimunitní onemocnění, trpím na astma.

Nosila jsi paruky, ráda jsi je měnila nebo to spíš byla trochu povinnost?

Já se přiznám, že na začátku mi přišlo skoro až nechutné nosit na hlavně nějaké cizí vlasy. Ale syntetické paruky jsem nechtěla vůbec kvůli tomu, že mám citlivou pokožku. Takže jsem si kupovala drahé paruky z pravých vlasů a přišlo mi to šílené, kolik to stojí peněz. Na internetu jsem se dala dohromady s Blankou z nahlave.cz, to ještě žádný e-shop neměla, a právě jsme hledaly na internetu paruky všude možně. Dá se říct, že jsem byla u jejích začátků a navzájem jsme si doporučovaly, kde co koupit. Ale nakonec jsem ani moc neexperimentovala. Prostě ty paruky nebyly úplně pro mě.

Jak tě napadlo dělat online kurzy a podporovat ženy?

Já jsem před rodičovskou dovolenou učila angličtinu a pak v jedné firmě prodávala nábytek do zahraničí a při té rodičovské to nešlo už dělat. Nevěděla jsem, co přesně chci dál dělat, řešila jsem, kdo vlastně jsem i s ohledem na to, že nemám vlasy. Odhodila jsem tu paruku a seznamovala jsem se s tím, kdo vlastně teď jsem. I rodičovská dovolená je velká transformace. Vždycky jsem tíhla k tomu, že mě baví lidské příběhy a ráda lidi někam posouvám, ráda píšu. Vrátila jsem se tedy k některým věcem, které jsem měla ráda v dětství.

Takže jsem se začala prezentovat na sociálních sítích. Jsem velký exhibicionista, takže to pro mě bylo přirozené, bavilo mě to. Od mala jsem tančila, zpívala, hrála na klavír, někde jsem pořád vystupovala. Nedělá mi ani problém před lidmi mluvit. Nebylo to pro mě těžké se ukázat, ani jsem se nemusela odhodlávat. Teď jsem se dokonce nabídla do různých castingových agentur.

Jak tvoje kurzy vypadají?

Každý kurz je jiný, ale vždy se snažím využít nějaké téma, které mě štve nebo mě nějak zajímá a chci ho řešit. Začala jsem to téma řešit na internetu a všímala si, co k tomu ty ženy říkají, jaké mají názory. Vnímám, že se mi lidé hodně svěřují, takže jsem vždycky dostala informace, které jsem potřebovala, abych mohla vytvořit kurz, který bude lidi zajímat a pomůže jim.

Můj nejznámější kurz se jmenuje Afroditas awakening, kde ženy jdou probudit svou vnitřní krásu. Ten je na 10 dní, máme uzavřenou facebookovou skupinu, plus jim každý den přijde e-mail s povídáním a úkoly, které společně plníme. Vždycky jsme byly opravdu v té skupině zavřené a úplně zažrané, psaly jsme si tam 24 hodin denně, bylo to hodně intenzivní. Bylo vidět, že těm ženám chybí kamarádky, že se potřebovaly vykecat a hodně jsme se sblížily. Hodně mě to ale vždycky vyšťavilo, měla jsem dokonce stav, že jsem chtěla se vším skončit, prošla jsem si vyhořením.

Dělala jsem i živé networkingy v Praze nebo Zlíně a doteď se všemi těmi ženami, které mými kurzy prošly, se stýkáme nebo bavíme. Jsou to moje kamarádky. Je to můj online babinec.