Na mezinárodní konferenci Face Equality International byla představena studie, která se zabývá neblahými dopady alopecie na naši psychiku a vznik depresí. Část jsem vám přeložila, zbytek a celkové výsledky si můžete přečíst v angličtině zde. Nabádám k tomu dlouhodobě, opravdu dbejte na svoji psychohygienu a neváhejte se svěřit do rukou odborníků, pokud vás ztráta vlasů tíží.
Úvod
Alopecia areata (AA) je onemocnění způsobující vypadávání vlasů s celoživotní působností 2,1 %. Vrchol výskytu AA je mezi 25. a 29. rokem života, přičemž medián věku při stanovení diagnózy je 31 let u mužů a 34 let u žen. Častěji se vyskytuje u osob jiného než bílého etnika. Zdá se, že muži a ženy jsou onemocněním postihováni stejně často, nicméně výzkumy uvádějí, že u žen je také o něco vyšší pravděpodobnost výskytu. AA se obvykle dělí na AA (nejednotná ztráta vlasů/ložisková alopecie), alopecii universalis (AU; úplná ztráta vlasů na těle), alopecii totalis (AT; úplná ztráta vlasů na hlavě) a alopecii ophiasis (páskovitá ztráta vlasů na spánkové a týlní části hlavy).
Alopecia areata má nepředvídatelný průběh onemocnění charakterizovaný relapsy a remisemi. Úplný návrat vlasů lze pozorovat u 50–80 % pacientů, ale míra návratu onemocnění je 30–52 %, přičemž přibližně u 30 % pacientů s AA nakonec dojde k úplné ztrátě vlasů. Recidiva je pravděpodobnější u pacientů s časnějším nástupem AA, ale nesouvisí s pohlavím, klinickou závažností a podávanou léčbou. Kromě toho medikace často nevede k trvalému obnovení růstu vlasů.
Existují záznamy, že lidé s AA mají nepříznivé psychosociální důsledky. Kvalitativní studie například ukázaly, že pacienti uvádějí značné potíže. Převažovaly pocity smutku, nejistoty, nedostatečnosti a sebevědomí, stejně jako pocity deprese, úzkosti a sebevražedné myšlenky. Většina kvalitativních výzkumů zdůrazňuje, že lidé mají potíže s každodenními činnostmi, jako je účast na sportovních nebo společenských akcích, kvůli obavám, že si jejich vzhledu někdo všimne. Nepředvídatelná povaha AA byla také zdůrazněna jako zdroj stresu a zdá se, že ženy uvádějí větší míru stresu a pocity tísně než muži.
Většina kvantitativních výzkumů se zaměřila na úzkost, depresi nebo kvalitu života (QoL, Quality of Life). Pokud jde o úzkost, metaanalýza zahrnující osm studií, ukázala, že lidé s AA mají 2,50krát vyšší pravděpodobnost, že budou pociťovat úzkost. Jiné studie ukázaly, že lidé s AA mají vyšší pravděpodobnost, že u nich bude diagnostikována úzkostná porucha než zdravé kontrolní skupiny. Při porovnání množství úzkostných příznaků u osob s AA s osobami s jinými dermatologickými diagnózami byly zjištěny smíšené výsledky.
Pokud jde o depresi, výše zmíněná metaanalýza zjistila, že lidé s AA mají 2,71krát vyšší pravděpodobnost výskytu deprese. Tento výsledek potvrzují i další studie, které uvádějí, že lidé s AA mají vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována deprese.
Systematický přehled provedený v roce 2018 ukázal, že AA má značný vliv na kvalitu života. Zůstalo však nejasné, jak QoL souvisí se závažností onemocnění. V tomto přehledu navíc nebyly osoby s AA srovnávány s osobami s jinými dermatologickými diagnózami. Například jedna studie srovnávající osoby s AA s osobami s alopecií androgenetickou uváděla, že osoby s AA mají lepší kvalitu života, zatímco jiná studie zjistila opačný výsledek.
Přestože byly provedeny předchozí systematické přehledy psychosociálních důsledků AA, zůstává nejasné, jak jsou na tom lidé s AA ve srovnání s lidmi bez AA nebo s jinou dermatologickou diagnózou. Kromě toho tyto přehledy neupozornily na psychosociální dopady AA na různé věkové skupiny (tj. děti nebo dospělé). Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy proto bylo aktualizovat a rozšířit předchozí systematické přehledy a také popsat a kvantifikovat úroveň úzkosti, deprese a QoL u pacientů s AA, AU nebo AT. Naším cílem bylo také prozkoumat, zda pohlaví nebo věk ovlivňují míru úzkosti, deprese a QoL u osob s AA. Specificky jsme se snažili odpovědět na následující výzkumnou otázku: Jaký vliv má život s alopecia areata, alopecia totalis nebo alopecia universalis na míru úzkosti, deprese a kvalitu života u dětí a dospělých? Chtěli jsme také zjistit, jaká je úroveň úzkosti, deprese a kvality života lidí s AA ve srovnání s lidmi s jinými dermatologickým onemocněním a se zdravými jedinci.
Výsledky
Část Úzkost
Tři studie, kterých se zúčastnilo celkem 5 665 pacientů s AA, uvádějí, že osoby s AA pociťovaly více příznaků úzkosti a byly diagnostikovány s úzkostí častěji než zdravé vzorky. V jedné menší studii nebyla zjištěny odlišnosti.
Při porovnání lidí s alopecií s lidmi s jiným (dermatologickým) onemocněním studie zjistily, že u lidí s AA byla diagnostikována úzkostná porucha častěji než u ostatních hospitalizovaných pacientů obecně, ale u lidí s vitiligem byly výsledky podobné.
Jedna studie bez kontrolní skupiny zjistila, že 19,1 % dospělých s alopecií uvádělo zvýšené příznaky úzkosti nebo deprese. Stejná studie také uvedla, že 34,1 % nepociťovalo žádné příznaky úzkosti nebo deprese. V jiné studii bez kontrolní skupiny 89,0 % osob s alopecií uvádělo malé nebo žádné příznaky úzkosti. Přibližně 8 % osob s AA uvádělo středně závažné příznaky úzkosti.
Část Deprese
Pokud jde o diagnózy deprese, 4,3 % návštěv u psychologa u osob s AA se týkalo deprese. Bodová prevalence se pohybovala od 2,9 % do 3,98 %. Jiné studie uvádějí, že u osob s AA byly diagnostikovány depresivní poruchy a poruchy nálady obecně signifikantně častěji než u zdravých jedinců.
Při zkoumání depresivních symptomů jsou výsledky týkající se srovnání se zdravými nejednotné. Dvě studie s celkovým vzorkem 60 osob uvádějí více depresivních příznaků u osob s AA, zatímco jedna studie nezjistila žádné signifikantní odlišnosti.
Část Kvalita života
Lidé s AA uváděli horší QoL než lidé s psoriázou, ale u vitiliga nebyl zjištěn žádný rozdíl. V průměru lidé uváděli malý nebo mírný dopad na jejich kvalitu života
Diskuse
Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo poskytnout přehled současné literatury o úzkosti, depresi a kvalitě života u osob s AA. Výsledky ukázaly, že lidé s AA pociťují nepříznivé psychosociální důsledky ve všech třech oblastech. Výsledky také poukazují na větší počet diagnóz úzkosti a deprese, stejně jako na větší počet příznaků úzkosti a deprese ve srovnání se zdravými jedinci.
Vzhledem ke střednímu až velkému efektu u obou metaanalýz můžeme konstatovat, že se jedná o klinicky relevantní efekt. Naše výsledky nedokázaly objasnit, kteří pacienti jsou ohroženi výskytem příznaků úzkosti nebo deprese, protože průměrný věk, procento mužů a kvalita studií nevysvětlovaly rozdíly ve vzorcích. Ačkoli byly do obou metaanalýz zahrnuty stejné studie, zjistili jsme vysokou heterogenitu pro depresi, ale ne pro úzkost.
Výsledky metaanalýzy také ukázaly, že lidé s AA pociťují mírný dopad na svou kvalitu života. Do této metaanalýzy se nám podařilo zahrnout přibližně 3 800 pacientů, a proto je pravděpodobné, že naše výsledky lze zobecnit i na další dospělé osoby s AA. Jelikož jsme však zjistili velmi vysokou heterogenitu, je nepravděpodobné, že by mírný dopad AA na kvalitu života platil pro všechny s AA. Mohou existovat podskupiny založené na proměnných, které nebyly v této metaanalýze zkoumány, jako je závažnost onemocnění, užívání léků, délka trvání onemocnění nebo jiné proměnné.
Výsledky týkající se osob s AA ve srovnání s osobami s jinými dermatologickými diagnózami byly v případě úzkosti, deprese a kvality života smíšené. Zdá se však, že většina studií poukazuje na to, že lidé s AA pociťují stejnou míru úzkosti, deprese a zhoršení QoL jako lidé s jinými diagnózami. Takže i když pacienti s AA nepociťují fyzické příznaky, které mohou pociťovat lidé s jinými dermatologickými diagnózami, jako je bolest nebo svědění, jejich QoL je srovnatelná.
I když jsme přímo neporovnávali věkové skupiny, lze uvést některá pozorování. Za prvé, u všech tří oblastí bylo zahrnuto více studií pro dospělé než pro děti. Závěry pro dospělé lze tedy učinit s větší jistotou. Jak u úzkosti, tak u deprese byly výsledky u dětí s AA ve srovnání se zdravými kontrolami smíšené, zatímco výsledky u dospělých ukázaly, že dospělí s AA pociťují více příznaků úzkosti a deprese. Vzhledem k tomu, že průměrný věk ve studiích s dětmi byl 11,85 let, je možné, že se příznaky úzkosti objevují až v pubertě nebo v dospělosti, kdy se vzhled a vztahy s vrstevníky stávají důležitějšími. To potvrzují i další studie, které ukazují, že více souvisí se vzhledem potíže v pubertě. Pro QoL byly nalezeny pouze tři studie zaměřené na děti, takže je obtížné provést přímé srovnání.
Je také zajímavé, že mnoho studií zahrnovalo pacienty, kteří byli odesláni k dermatologovi. To by mohlo vnášet výběrové zkreslení, kdy ti, kteří pociťují méně psychických obtíží, méně často navštěvují dermatologa. Velké studie na databázích primární péče však také opakují, že u pacientů s alopecií je diagnostikována úzkost a deprese častěji než u pacientů bez alopecie, přičemž u některých pacientů diagnóza deprese předchází diagnóze AA.
Navzdory důkladné rešerši literatury jsme mohli do kvantitativní analýzy zahrnout pouze omezené množství studií. Neměli jsme například dostatek údajů, abychom mohli rozdělit psychickou pohodu u jednotlivých forem AA (tj. areata, universalis nebo totalis) nebo jak psychická pohoda souvisí se závažností nebo délkou trvání onemocnění. Dalším omezením je, že zahrnuté studie se nezabývaly remitentním a recidivujícím průběhem AA speciálně. Většina studií byla průřezová a longitudinální studie byly často navrženy tak, aby se zabývaly lékařskou nebo psychologickou intervencí. Kvalitativní výzkumy zdůraznily, že nepředvídatelná povaha AA může vést k pocitům hněvu nebo stresu, ale kvantitativně to zkoumáno nebylo. Třetím omezením je, že zahrnuté studie neposkytly údaje o užívání léků. Kritéria pro zařazení byla často nejasná, pokud jde o užívání léků účastníky, a užívání léků bylo často vynecháno při vykazování údajů o výsledcích. Víme, že medikamentózní léčba často nezajistí trvalý růst vlasů a může vést ke značným vedlejším účinkům. Proto zůstává nejasné, zda výhody užívání léků převažují nad nevýhodami.
Výsledky současné studie zdůrazňují vliv AA na psychickou pohodu. Lékaři, kteří léčí osoby s AA, by si proto měli být tohoto dopadu vědomi a v případě potřeby je odkázat na psychologickou péči. Toho by mohlo být dosaženo pravidelným screeningem, například v rámci hodnotově orientované zdravotní péče, nebo tím, že by lékař kontroloval duševní zdraví lidí během návštěv v ambulanci.
Závěr
Souhrnně jsme ukázali, že život s AA má významné důsledky pro psychickou pohodu. U osob s AA byly zaznamenány horší psychické výsledky než u zdravých jedinců a srovnatelné psychické výsledky ve srovnání s osobami s jinými dermatologickými diagnózami. Leží před námi tedy důležité výzvy, jak léčit AA, a to jak z psychologického, tak i z lékařského hlediska.
Comments