• Barbara Tesařová

Osudová láska

Já jsem na tyhle výrazy nikdy moc nebyla. Láska na první pohled, osudová láska, jste pro sebe stvořeni apod. Jenže když se nad tím tak zamyslím, asi se nám něco takového stalo, protože naše lovestory by skoro stála za zfilmování. Jak to bude dál ví bůh, ale za pár dní oslavíme 3 roky od svatby a letos dokonce 11 let spolu. Jste připraveni uronit slzu? :)

Zlaté časy základní školy

Chodila jsem do jedné pražské jazykové základní školy. Byla jsem v sedmé třídě a jak se to tak stává, byla jsem až po uši zamilovaná do jednoho deváťáka. Já a moje kamarádky jsme se trochu podobaly holkám z Protivný sprostý holky. Samozřejmě taková zamilovaná puberťačka udělá cokoliv, jen aby svého idola viděla co nejvíc a vetřela se mu do přízně. Takže jsme o přestávkách korzovaly chodbami a chodila jsem se koukat na školní fotbalový tréninky, kde hrál. To víte, nebyly sociální sítě, nemohla jsem ho stalkovat jinak. Maximálně byl mobil (tlačítkový a kredit velmi nízký) a ICQ. Ach ty časy...


No a protože jsem byla dost kamarádská, seznámila jsem se na tom fotbale s jedním osmákem. Danem. Oproti mému idolovi to bylo nebe a dudy. Idol by vysoký, hnědovlasý, s pihami na nose. Dan na kluka střední výška, světlovlasý hubeňour. Ale bylo hrozně fajn si s ním povídat. Nějak jsme došli k tomu, že jsme si skoro každý večer psali na ICQ. Občas jsme se i odpoledne vídali, ale trošku na tajňáka, protože vídat se s mladšíma holkama bylo rozhodně out. :)


Můj idol odešel na střední. A časem to s Danem, aspoň z mé strany, přešlo do takové lehké zamilovanosti. Ale tak nějak mi bylo asi jasný, že z toho nic nebude, protože naše okruhy přátel se dost lišily. Proběhla i nějaká ta nesmělá pusa a tanec. Tanec na hitovku z Robina Hooda Everything I do, I do it for you. No ale zpátky do reality, Dan odešel taky na střední, a i když jsme si pořád psali, co sejde z očí, sejde z mysli.

gif

Bára dělá drahoty

Poslední rok na základce byl skvělý, opravdu jsme si to jako deváťáci užívali. Já měla své první kluky a zažili jsme první velký oslavy 15. narozenin. No skvělý věk, ráda na to vzpomínám. Na střední školu jsem pokračovala s některými svými kamarádkami a tam to bylo další skvělá jízda. Super parta lidí.


V 16 jsem začala chodit s Petrem, byla to taková ta velká láska ze střední. Fakt jsem si jako i naivně myslela, že nám to třeba vydrží i po škole. Ale nestalo se tak, byli jsme spolu 2 roky a Petr se se mnou ještě před svou maturitou rozešel. Zhruba v té době jsme se úplnou shodou náhod zase zkontaktovali s Danem. Za tu dobu jsme si občas napsali, nějak tak jsme o sobě pořád věděli i díky rozjíždějícímu se Facebooku. No a Dan mě pozval ven, na pivo. Byl to hrozně fajn večer, vždycky jsme si rozuměli, takže bylo jasný, že se nudit nebudeme. A i když se Dan potom snažil, abychom na to nějak navázali, já jsem tomu nebyla úplně nakloněná, protože jsme furt byla dost smutná po Petrovi.


Můj poslední rok na gymplu byl úžasný a začátek vysoké školy ještě víc. Opravdu na svá studentská léta vzpomínám ráda. I když méně na to učení, spíš na lidi, atmosféru a zážitky. V prváku na vysoké se to točilo kolem nevhodných zamilování do nevhodných kluků a zlomených srdcí. Když jsem slavila 20, pozvala jsem na tu oslavu i Dana. Dlouho jsem ho neviděla, říkala jsem si, že to je fajn příležitost. A on fakt přišel. Bylo to dost nečekaný. Zrovna v tu dobu jsem měla takový vztah nevztah s jedním tím nevhodným klukem a nějak jsem celý ten večer prožila v řešení jeho, než abych si všímala ostatních lidí, a tak jsem promarnila i šanci si popovídat po dlouhé době s Danem a on brzy odešel. Bylo mi to pak zpětně líto, protože ten kluk za to fakt nestál.

gif

Velký třesk

Na vysoké jsem se hodně skamarádila s Kristínou, která úplně hroznou shodou náhod chodila na střední s pár lidma z naší základky. Prostě Praha je taková malá vesnice, každý zná každého. No a když slavila ona svoje dvacetiny (má je až v létě), pozvala tam právě i kamarády ze střední, který já zase od základky neviděla. Bylo to dost zajímavý. No a aby toho nebylo málo, jeden z nich byl Danův nejlepší kamarád, skoro bratr Karel. A nenapadlo ho nic jiného než Danovi napsat, že je na oslavě a že jsem tu já a ať dorazí. Byla jsem z toho fakt v šoku, byla to docela sranda.


Já jsem teda věděla, že Dan má už nějakou dobu přítelkyni, která s námi, světe div se, chodila taky na základku. Ale bylo fajn ho zase vidět, popovídat si. Hodně se toho změnilo, on už pracoval. Přeci jen jsem ale byla holka na lovu a připitá jsem se tam pak líbala s jedním naším kamarádem. Dokonce jsme pak byli i na rande, ale nebylo to ono. Dan se mi za to doteď směje.


Nicméně ten večer v nás asi něco probudil, a i když já jsem si říkala, že to je nereálný, protože má přítelkyni, Danovi to taky nedalo a napsal mi. Já jsem rozhodně nehodlala být nějaká druhá holka, takže to bylo jasný, jestli chce být se mnou, měl by si asi vyřešit první svůj stávající vztah. Dopadlo to tak, že se na nějakou dobu odstěhoval ke Karlovi a začali jsme spolu randit.


Mohlo by se to zdát jako konec celé té lovestory, ale ono tam toho je ještě tolik... :)

gif

V dobrém i ve zlém

Já jsem ještě studovala a muselo to se mnou být náročný, když vy pracujete a řešíte úplně jiný věci. Ale zvládli jsme to, občas to bylo na ostří nože, ale dokonce jsme spolu po nějaké době začali bydlet a pořídili si pejska Jessie. Na to Dan dostal opravdu zajímavou pracovní nabídku a odjel na Maledivy stavět hotel, na půl roku. Já sama doma se psem a vypadanýma vlasama, jojo bylo to v té samé době. Ale jak se říká, láska i hory přenáší.


Pak byla řada na mě, v posledním ročníku vysoké jsem se rozhodla jet na půl roku na Erasmus do Norska a nechat Dana se psem doma samotného. Překvapení bylo, že když jsem se vrátila, stěhovali jsme se. Dan koupil pozemek a začali jsme stavět, museli jsme prodat byt. On se stěhoval ke kamarádům a já zpět k našim. To bylo asi mnohem těžší než být od sebe na jiný straně zeměkoule. Barák jsme ale po dvou letech postavili, na Vánoce se do něj přestěhovali, už se dvěma psama, protože jednoho jsme zdědili po Danově babičce. No a po novém roce mi Dan zas pro změnu odjel pracovně na 9 měsíců do Ghany.


Když přijel zpátky, nachystal pro mě za pomoci naši sousedů neuvěřitelně úžasnou a nádhernou žádost o ruku. No, kdo by řekl ne? Po roce jsem se vzali. Ano, svatební tanec byla písnička Everything I do, I do it for you. A na svatbě mě doprovázela moje nejlepší kamarádka ze základky Hanka.


Pak nám náhle umřela Jessie a pořídili jsme si nového psa, třicetikilového švýcarského ovčáka Lenny. Další rok jsem otěhotněla, no a teď máme ročního syna a spoustu plánů, jak dostavět barák a nezbláznit se.


Prožili jsme spolu opravdu hodně, až je to neuvěřitelný. Takže osudová láska možná opravdu existuje. Protože tohle si podle mě nevymyslí ani Rosamunde Pilcher.


71 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Nejen láska prochází žaludkem

Od malička miluji vaření a pečení. U nás vařil a pekl táta a já jsem s ním nebo babičkou trávila v kuchyni hodně času.