Dobře, možná není největší, hodně zajímavých příležitostí už jsem v životě zužitkovala, ale tahle mě ovlivnila asi nejvíce.
Na jaře 2011 se na našem semináři k managementu sportu objevili dva lidé, Petr Bašus a Sofie Paggio, jako hosté s pracovní nabídkou. Znělo to skvěle, pořádání mezinárodního fotbalového turnaje Prague's Barrel plus průprava na pořádání Evropských firemních sportovních her 2013. Sháněli lidi do týmu. Tenkrát nás do ročníku chodilo cca 90, všichni tuhle nabídku dostali. Přihlásila jsem se, říkala jsem si, že budou přebírat, jak se jim tam lidi pohrnou. Ale ono ne, spolužáci se báli, nebo jim to nepřišlo zajímavé, ale přihlásili jsme se jen čtyři, já a tři spolužáci (chlapi).
Jako první jsme se měli zaučit na fotbalovém turnaji Prague's Barrel, který byl v červnu a kam přijelo 44 týmů ze 13 zemí Evropy. Každý z nás dostal nějaké povinnosti. Já, protože jsem hodně organizovaná, jsem dostala na starosti všechny tabulky, kontrolu, fakturaci. Zároveň jsme dostali nabídku jet se podívat na Evropské firemní sportovní hry 2011 v Hamburku, kde jsme měli prezentovat naše Hry za dva roky a načerpat inspiraci. No hlavně to okoukat a zaměřit se na vylepšení chyb. Byla jsem jak v Jiříkově vidění. Takových odpovědností pro člověka, který sotva dodělal maturitu. Ale bylo to skvělý. Když vám někdo dá takovou volnost, ukážou se vaše pravé schopnosti.
Evropské firemní sportovní hry 2011 v Hamburku pro nás byly i jako takový team building a s týmem jsme se dali dobře kupy. Já jsem na připravovaných Hrách dostala za úkol vymyslet způsob registrace, vedení databáze, následně pak registraci na místě, fakturaci a controlling. Pro moje odpovědné já úplné blaho.
I můj první Prague's Barrel (dále jen soudek, jako Pražský soudek) byl úspěch, takových lidí na jednom místě, různé týmy z Evropy. Postupně jsem já i moji spolužáci přesvědčili Bášu (Petr Bašus, náš šéf), že za to stojíme a Hry s ním zvládneme. Začala teprve pořádná sranda. Já se spojila s programátorem a začali jsme vyvíjet registraci a databázi. Nebylo to lehké, ale aspoň jsem zužitkovala vědomosti z práce v IT (kde jsem pracovala v marketingu od roku 2011 do 2016). Po pravdě mám ty dva roky do Her trochu v mlze, dělo se toho tolik, škola, práce, soudek, tancovaní. No ani teď nevím, jak jsem to všechno stíhala. :)
Sháněli jsme spoustu dobrovolníků, nakonec se přihlásili všichni ti spolužáci, kteří ze začátku nechtěli. Já jsem dělala pohovory na registration desk, potřebovala jsem spolehlivé lidi mluvící více jazyky.
Přišel rok 2013 a Hry. Nejen že mi vypadaly vlasy, Dan (můj nynější manžel) byl na půl roku pracovat na Maledivách, já ještě v den začátku Her dostala zánět středního ucha. Ani nemluvím o tom, že jsme před začátkem museli řešit zatopená sportoviště, protože byly povodně. Ale všechno jsme zvládli, všechno jsme neuvěřitelně zvládli a dotáhli do konce. Bylo tu 7 216 sportovců z celé Evropy, největší sportovní akce v Praze ten rok. Bylo to neuvěřitelný. Doteď nechápu, že nám to Báša mohl svěřit, svěřit do rukou pár studentům FTVS v jejich dvaceti letech. Jasně, nebylo to jen o nás, už měl zaběhlý tým ze soudku, ale stejně jsme dostali skvělou příležitost.
Mezitím jsme už mrskali soudky, jak Baťa cvičky a když jsem přijela z Erasmu v Norsku, chtěla jsem být víc užitečná a nabídla, že budu shánět nové týmy právě ze skandinávských zemí, protože jsem se trochu naučila norsky a bylo tak jednodušší se orientovat na jejich webech.
Z toho se pak nějak stalo, že jsem převzala i všechny francouzsky mluvící týmy. Francouzštinu jsem dělala sice půlku života, ale nikdy pořádně nemluvila. Musela jsem si zaplatit jazykové kurzy, abych se rozmluvila. Bylo to nejlepší rozhodnutí. Snažím se nám spravovat také sociální sítě, hlavně Instagram.
Za ty roky jsme z původních čtyř, zůstali jen dva (ale jeden dělá s Bášou stále jen trochu jiný byznys). A jsme společně se Sofií, tou Sofií, co nás tenkrát verbovala, nejdůležitějšími částmi týmu. Myslím, že tahle příležitosti utvářela i celou moji další pracovní kariéru. Když se vám povede takový úspěch, nakopne vás to i dál, jste sebevědomější a jdete si za svým. Takže jsem i v „normální práci“ dělala neuvěřitelný věci. Ale o tom zase jindy... :)
Byla to pro mě i skvělá práce takhle při mateřský, jenže to by nemohl přijít covid. Poslední turnaj roku 2020 se akorát vyhlašoval lockdown, já těhotná. Hlavní úkol bylo dostat ty chudáky vůbec domů, než zavřou hranice. Ještě teď se divím, že jsem nebyla nemocná (nebo možná byla, ale díky těhotenství jsem měla super imunitu). Nicméně mě to po roce stejně dostihlo a já si Velikonoce 2021 užívala v posteli. Tak nám přejte, ať brzy můžeme otevřít pivní kohoutky.
Comments