Rozmohl se nám tu takový nešvar. Influenceři. Každý známe někoho s x tisíci sledujících, kdo neví pořádně nic o životě, ani tématech, o kterých neustále radí. Neměli by být ale nějak odpovědní za své chování na sociálních sítích?
Asi jste všichni zaznamenali kauzu kolem Kamu, která kromě svých ne úplně vhodných doporučení na půsty a další zdraví nebezpečné věci, ještě rozezlila lidi autentickými fotkami z fotobanky. Docela zajímavý článek na toto téma najdete zde. Mě samotnou překvapuje, kolik lidí se snaží být influencery a přesto nemají žádné vzdělání nebo povědomí o věcech, o kterých píšou, ale přijdou si, jako že mají jedinou pravdu. Pak jim hodně lidí věří a diví se, když to nedopadne úplně tak, jak by chtěli. Ale děláme si to vlastně sami. Sledujeme je, dáváme jim lajky a krmíme jejich ego. A oni jdou dál a dál, aby lidi uchvátili. Neměl by ale někdo říct, kdy už je to moc?
Odborníci na sociálních sítích
Vůbec nechci hanit lidi, kteří jsou vlastně influencery, díky svému počtu sledujících, ale začali úplně obyčejně. Dávali rady, protože mají příslušné vzdělání nebo jinou odbornost a své poznatky mají podložené fakty a výzkumy. Já sama ráda sleduji profesionální kucahře, dentální hygienisty, pediatry, fitness lektory, výživové poradce apod. I v tomto rybníčku by ale člověk měl rozeznávat od amatérů a opravdových odborníků.
Dále tu máme píseček celebrit, tam je prostě jasné, že budou mít tisíce sledujících, a i když v některých případech světu ani moc nedávájí, prostě je sledovat budeme.
Ale jak se stane influencerem někdo, kdo si konstantně vylévá srdíčko a do toho to proloží pěknýma fotkama? Vážně nám stačí jen sledovat hezké obrázky? Možná si řeknete, že i já třeba aspiruji na to být influencer, i když tomu můj počet sledujících opravdu nenapovídá. Ale já si myslím, že mám nějaký příběh, zkušenost a tu se snažím předat dál. Protože u nás se alopecii málo mluví a každá informace je dobrá a sami mí sledující mi to říkají. A jestli někdy budu mít tisíce sledujících, jenom dobře, víc lidí o tom bude vědět. Ukazuju přeci jen trochu jinou realitu.
Vzrůstající deprese ze sociálních sítí
Ať už nás záplava informací ze všech stran požírá za živa, nebo se utápíme v tom, že nemáme dokonalý život jako ta usměvavá Instagramerka, co na nás kouká ze všech koutů, je prokázané, že se množí deprese a úzkostné stavy z používání sociálních sítí. Je to velmi smutné, protože tyto sítě byly na začátku opravdu zamýšleny v dobré víře setkávání lidí. Proč se z toho ale stal tak nebezpečný trend?
Sociální sítě bohužel neukazují ani změť pravdy a života daných lidí. Můj osobní profil například ukazuje jen moje veselé fotky a většinou s parukou. Moc toho ale stejně nesdílím, nicméně nikdy jsem moc veřejně neukazovala, že nemám vlasy. Proč? Asi jsem se za to ani nestyděla, ale prostě jsem to nechtěla ukazovat. Ukazovala jsem tedy jen velmi malou část mého života. A tak to má každý, málo kdo má koule na to ukázat, jak jeho život opravdu vypadá. Protože řekněme si popravdě, určitě ne každý má skvělý život a je dokonale šťastný každý den. Proč ale tyto negativní stavy nechceme lidem ukázat? Stydíme se? No spíš se to prostě úplně nehodí do krámu.
A co teda nechápu vůbec je to módní sdílení malých dětí na sociálních sítích. To mi přijde už totálně za hranou a jaké to bude mít důsledky, to teprve uvidíme. Ale v USA už se řeší nějaké žaloby dětí na rodiče. No jednou to třeba dojde i k nám. Možná bychom z toho soukromí neměli zase tolik sdílet.
Milionový byznys
Být influencerem je docela dobrý byznys. Děláte spolupráce s různými značkami, když máte trochu soudnosti, tak opravdu jen těmi, kterým věříte. Když nemáte žádnou, berete vše, co před vás postaví, ať to dává smysl nebo ne. A bohužel ta druhá možnost se dost množí. Doporučuji třeba profil @mamzajemospolupraci. Dozvíte se tam hooodně zajímavé věci, jak to v influencer světě chodí. A možná si pak dvakrát rozmyslíte, komu dáte srdíčko nebo lajk.
K čemu ale chci dojít. Tak nějak bych na vás ráda apelovala, abyste všechno, co se píše na sociálních sítích brali s rezervou a ověřovali si zdroje. Zvláště pokud jde o zdraví. A také, abyste se zbytečně netrýznili úžasnými fotkami ze života na Bali, ale radši zaklapli mobil a jeli se podívat po krásách České republiky a podpořili náš turismus v pocovidové éře. A hlavně, žili svůj život na plno a nezáviděli, že někdo má něco a vy ne. O to tady přeci nejde, na konci našich dní nikdo nebude sčítat, kolik selfíček před zrcadlem jste udělali. Amen.
Comments