• Barbara Tesařová

Blanka: Je důležité o tom mluvit

O Blance Pelcové a jejím e-shopu nahlave.cz jste u mě na blogu už četli. Tato maminka dvou dětí z Jablonce nad Nisou, původně interiérová designérka, kromě e-shopu s parukami začala nedávno také s microbladingem. Sama vlasy nemá již přes 10 let. Jaký je její příběh? Prozradí i, jak se nejlépe o paruku starat.

Kdy a jak to u vás s alopecií začalo?

Poprvé to bylo v pubertě někdy v 16/17 letech, už si to tolik nepamatuji. Byla jsem na střední škole a začaly se mi tvořit ložiska. Vytvořilo se mi jich hodně a těžce jsem to zakrývala. Pak to ale dorostlo a 5 let jsem měla klid. Objevilo se to znova, když jsem končila bakalářské studium na vysoké škole. Našla jsem jedno kolečko a hodně rychle se přidávala další a rozlévaly se do sebe. Nezastavilo se to a nedorůstalo. Velice rychle mi vypadalo úplně všechno, i řasy, chlupy a další. Asi i z toho stresu před bakalářkou. Už jsem obhajovala se šátkem.


A teď to vypadá s vašimi vlasy jak?

Od doby, co jsem začala více řešit stravu, tak mi nějaké chloupky rostou. Po druhém porodu se mi rozjel ekzém, říkali mi, že je to atopický ekzém, který nevyléčím. Já jsem stejně zjišťovala, co pro to mohu udělat. Jsem spíš zastánce alternativnější medicíny, takže jsem šla přirozenější cestou. Začala jsem řešit, co přijímám do těla, třeba vůbec nejím sladké. A najednou mi začalo něco málo růst, chloupky na těle, řasy, trochu obočí. Ale nějakých 10 let jsem teď byla bez vlasů i chlupů.


Navštěvovala jste někdy klasické doktory?

Poprvé, když se mi to objevilo v pubertě, tak jsem byla v Praze na Vinohradech. Nechala jsem si udělat rozbor a zjistila, že jde o alopecii, to slovo jsem slyšela poprvé. Pak jsem si dále zjišťovala na internetu, jak je to s léčbou. Nechtěla jsem ale používat žádné vodičky a přípravky, které by mi dráždily kůži, takže jsem šla spíše tou alternativnější cestou. Vyzkoušela jsem akupunkturu, různé léčitele. Pomohly mi homeopatika, měla jsem je dobře sestavené a do pár měsíců mi to zarostlo. Ale po druhé, když už vypadalo všechno, mi to už nepomohlo.

Jak jste se s tím vypořádávala?

Asi to každý zná. Je to hodně těžké, v podstatě do teď se s tím vypořádávám. Ale už jsem si na to zvykla. Neříkám, že bych nebyla ráda, kdyby to dorostlo, třeba ty řasy, ty bych si přála. Ten začátek byl těžký, brečela jsem, byla jsem naštvaná, záviděla jsem ostatním jejich vlasy. Hlavně v létě mi přišlo, že nemohu dělat tolik věcí jako ostatní, co mají vlasy. Několik let jsem se tím trápila, schovávala jsem se.


Co vaše rodina a okolí?

Měla jsem štěstí, všichni mě hodně podporovali. Na střední jsem měla kamarádku, která také trpěla alopecií, to bylo poprvé, co jsem se s tím setkala. Takže to bylo i trochu motivující, že jsem věděla, že je i někdo jiný, kdo to má a umí se s tím poprat. Moje děti mě třeba ani jinak neznají a berou to úplně v pohodě. Myslím si, že díky tomu nebudou ani na jiné lidi koukat skrz prsty, když budou mít nějaký vzhledový hendikep. Hodnotí mi i paruky, která se jim líbí nebo nelíbí. (smích)


Jak vás napadlo, že byste mohla prodávat paruky?

Nenapadlo to úplně mě, ale mého přítele. Na začátku jsem si kupovala paruky klasicky v obchodech v Čechách a pak jsem si objednala nějaké ze zahraničí. Objevila jsem kouzlo toho, že v zahraničí to neberou jako ostudu, ale jako módní doplněk a nosí to i ženy, které je nepotřebují. Přišla jsem na to, že i ten vzhled těch paruk je jiný než to, co je k dostání u nás. Vyhovovaly mi více. A pak mi právě přítel říká, že bych to mohla zkusit prodávat, když se v tom už trochu vyznám. Já jsem říkala, že se zbláznil. Ale nějak se to stalo. Začala jsem se třemi parukami a pak se to rozjelo. Původně jsem si myslela, že se po mateřské vrátím k navrhování interiérů, ale nějak to nevyšlo… Podnikání je náročné, koronavirus mi to také trochu zhatil, ale neměnila bych.


Jaké to bylo, když jste si poprvé kupovala paruku?

Na to nikdy nezapomenu, byla jsem v kamenném obchodě s výlohou a neměli žádnou kabinku nebo oddělený prostor pro vyzkoušení. A když má člověk ty lysiny, má to oholené, vypadá nešťastně a má si zkoušet takhle „na veřejnosti“ paruku, tak je to děsný. Bylo to opravdu potupný a nepříjemný. Vždycky jsem si říkala, že kdybych měla třeba obchod, tak bych tam měla jen jednu zákaznici a věnovala bych se jen jí. A to se vyplnilo, všem se snažím říkat, že je v pořádku, že nemají vlasy. Promluvíme si o tom, protože to soucítění někdy pomáhá více než ta paruka samotná. Říkám jim také, že je důležité o tom s lidmi mluvit, není dobré to v sobě dusit a schovávat se za paruky.

Blanka v paruce a se svými původními vlasy


Máte nějaký návod, jak se o paruku starat, aby dlouho vydržela?

To je opravdu těžké. Čím víc paruky nosím a čím víc to studuji, tak tím víc zjišťuji, jak je to náročné. Hlavní je vždy sledovat stav toho vlasu. V normálních obchodech vždy doporučí jednu produktovou řadu – šampón, kondicionér někdy balzám, které jim dodává výrobce. U pravých vlasů ale hodně záleží na kvalitě vody a podnebí. Ty produkty, které si tedy zákazník zakoupí, nemusí být dostačující, ale to nevíte a pořád to používáte. Vidíte, že máte paruku suchou, tak vezmete něco na suché konce v drogérii a malér je na světě. Základem je používat profesionální vlasovou kosmetiku, která neobsahuje vodou nerozpustné silikony. Běžně dostupná drogerie tedy není vhodná. Rozhodně ne suché šampóny nebo laky. Ty silikony totiž ten vlas obalí a špatně se dostávají pryč. Vlas od nánosů silikonů vyčistí jen šampón s vysokým pH. V obchodech dokonce doporučují mýt jednou za měsíc, za dva. Ale tak to vůbec není, musíte sledovat stav vlasu. Je potřeba ho vyživovat. Takže jednou potřebujete třeba hydrataci, jindy proteinovou výživu, tedy není možné mít jen jednu řadu kosmetiky.


Když je paruka už zničená, dá se ještě zachránit?

Myslím si, že ano. Záleží na tom, jak je zničená. Většinou stačí pořádně vyčistit vlasy hlavně od toho silikonu, zjistit, co vlas zrovna potřebuje a nastavit dobře další péči. Pokud nejsou úplně polámané a netřepí se do půlky délky vlasů, tak se vlas dá zase do kondice. Já mám v nabídce VIP kvalitu vlasů nebo střední třídu a ta střední třída, co třeba já nosím, čím je starší, tak je hezčí, protože ji více vyživuji. I z méně kvalitního vlasového materiálu se správnou péčí dá vytřískat kvalitní paruka. Třeba ty moje paruky střední třídy mám déle než rok a půl a běžně je ta životnost maximálně půl roční. Jedna zákaznice ji má dokonce už skoro dva roky, jen jí trošku prořídla. Když se neumíte starat o paruku, nebo nechcete, tak dokážete zničit i paruku od vlásenkáře za půl roku, a to není vůbec levná záležitost.


Nedávno jste se také pustila do microbladingu, je to náročné?

Sama nemám obočí a dlouho jsem řešila, jak si ho nechat vytetovat a kde. Tady v okolí jsem nenašla úplně, co by se mi líbilo. Tak jsem to začala sama víc studovat, chtěla jsem hlavně přirozený vzhled. Sledovala jsem různé „umělce“ a říkala jsem si, že by mě to hrozně bavilo dělat. A jednou se stalo, že jsem našla Ladu Holman, která dělá Phibrows a slovo dalo slovo a já jsem se k ní přihlásila do kurzu. Není to úplně jednoduché, je to hodně o tréninku, ale dělá mi to radost.

100 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše