top of page
  • Barbara Tesařová

Bára: Musíte bojovat!

Barča je mladá kočka, které nechybí úsměv na tváři. Ráda nosí paruku, ale nevadí jí ani se odhalit. Užívá si života do sytosti a alopecie ji rozhodně nezastaví. Jsou to teprve tři roky, co u ní nemoc vypukla, a dokonce jí stihly vlasy i kompletně dorůst. Přečtěte si její příběh.

 

Kdy u tebe alopecie začala?

V roce 2020, na zadní části hlavy jsem našla plešaté místo. Kolečko se zvětšilo, ale následně zarostlo. Pak uběhlo pár měsíců a já během týdne přišla úplně o všechny vlasy. A takto se to střídá celé tři roky.


Věděla jsi v té době, co to alopecie je?

V té době jsem o ní vůbec nic nevěděla, takže jsem hrozně panikařila a byl to opravdu nepříjemný zážitek. Doktoři mi ale rychle vysvětlili, co se děje. Hodně jsem doufala, že to bylo jen jedno špatné období, ale teď už vím, že je to na celý život.


Zkoušela jsi nějakou léčbu, jaký byl výsledek?

Ze začátku jsem pro to dělala opravdu skoro vše. Zkusila jsem všechny vodičky, mastičky, také jsem chodila na pálení tekutým dusíkem, brala jsem různé prášky apod. U ničeho jsem ale neviděla výsledky. Vždy mi nejvíce pomohlo vysadit úplně vše a přestat se stresovat.

Jak to s tvými vlasy a chlupy vypadá teď?

Momentálně jsem opět ve stavu zarůstání. Chybí mi ještě pár místeček, ale jinak na většině hlavy mám delšího ježka. Co se týče chlupů, tak mám místa, jako například nohy, kde už dva roky nic nebylo, ale jinak chlupy rostou normálně.


Víš, co by u tebe mohlo alopecii způsobovat?

Doktoři mi nikdy příčinu neřekli, vždy mi výsledky vyšly všechny v pořádku. Já osobně si myslím, že úplně poprvé to bylo z velkého stresu a následně se mi vracela po nějakém zásahu do těla. Například na konci roku 2020 jsem skončila v nemocnici s mononukleózou a následně chytla koronavirus. Pak uběhla chvíle a já neměla vlasy ani ochlupení. Ale naposled jsem byla úplně v pohodě a alopecie se i tak vrátila…takže otázka.


Co ti pomohlo celou situaci zvládnout?

Přijde mi, že doteď s tím nejsem úplně maximálně smířená. Mám dny, kdy se za to vůbec nestydím a pak dny, kdy je mi z toho hrozně zle a nedokážu to ukázat nikomu. Hodně mi ale pomohli blízcí kamarádi a rodina a také mi hodně pomohlo o tom začít mluvit veřejně a neschovávat se. Pomáhají mi i ostatní lidé, kteří o alopecii mluví. Vím, že nejsem sama, že je nás opravdu hodně a že mám možnost to alespoň trošku více vyslat do světa.

Většinou tě na fotkách vidím v paruce, našla si v nich zalíbení?

První více jak dva roky jsem vůbec paruky ani šátky nenosila, neboť jsem nemohla najít žádné, které by se mi na mně líbily. V poslední době jsem ale našla dvě paruky, ve kterých se cítím hezky a nosím je víceméně denně. Co se týče pohodlnosti, tak ale vždy vyhrává být bez ničeho.


Co bys vzkázala ostatním, kteří s alopecií bojují?

Rada pro ostatní je jen ta, že musí bojovat. Nesmí se schovat pod paruky či šátky a utíkat před pravdou. Pravda hrozně bolí, ale člověk si ten život musí užit. Takže dělejte vše pro to, abyste vy byli šťastní a hlavně neposlouchejte „blbečky“ kolem vás, kteří mají potřebu rýpat.

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page